Stručná historie pluku

Pruský Landwehr (zeměbrana), byla druhojakostní armáda využívána zejména v době míru k hlídání pevností a k poskytování podpůrné činnosti pravidelné armádě. Dělila se následně na  Landwehr I. a II. sledu. V době války 1866 byl I. sled odeslán spolu s pravidelnou armádou a pevnostní službu tak vykonával pouze landwehr II. sledu.  

4. Dolnoslezský zěměbranecký pluk č.11 byl v této válce součástí 22 brigády (sídlo Vratislav), která spadala pod 11. divizi pod velením Generalporučíka von Zastrowa. Válečnými útrapami prošly všechny tři jako prapory (1. se sídlem v Klodsku, 2. se sídlem v Briegu a 3. se sídlem v Münsterbergu nyní Ziębice). 

Landwehr by specifický v rámci Pruské armády tím, že často donášel zastaralou výstroj, často až z napoleonských válek. V rámci tažení roku 1866 byly dokonce vydány větší části Landwehru také perkusní pušky, o čemž svědčí nálezy na místech bojiště.  

V roce 1860 dále přijal Landwehr čáku vz.1860, kde místo pruské orlice byl ve znaku velký zeměbranecký kříž, umístěný na rozetě v pruských barvách. Tyto čáka se u některých jednotek donášely až do roku 1914, dále sloužily u vojáků Landsturmu a drobných modifikacích byly patrné u Berlínské polici ještě po druhé světové válce.  

Bojová cesta pluku