Kořenecká muzejní noc

Naše malá země byla v minulosti často dějištěm většiny válečných konfliktů, jež se přehnali přes evropské pole a lány. Proto není divu, že každý rok je možné vzpomínat na výročí různých bitevních vřav. Tento rok padlo výročí na 150 let od bitvy u Hradce Králové. Válka v roce 1866 co do doby svého trvání patřila mezi velmi krátké, ale, co se týče svých důsledků pro celou Evropu, rozhodně zastiňuje konflikty mnohonásobně delší.  A tak jsme se po té, co jsme byli osloveni obcí Kořenec o pomoc při organizaci 6. Muzejní noci, rozhodli pro tematické zaměření právě na rok 1866.

 K volbě tohoto tématu také nemalou měrou přispělo i výročí, jež slaví větrný mlýn, který je dominantou obce a jenž patří do vlastnictví rodiny našeho milovaného velícího. 150 let od jeho dostavění je už opravdu pěkný důvod k oslavě.  Tábořiště pro vojáky všech zúčastněných armád bylo určeno na palouku u větrného mlýna. Krásnější dobové scenérie si těžko můžete představit. Páteční zapadající slunce, které opíralo své poslední paprsky do bílých plachet našich stanů a prodlužující se stín, jež vrhal krásný kamenný větrný mlýn, to pohled při kterém nejedné romantické duši ukápne pomyslná slza.

Sobotní dopoledne naše Sasko, Rakousko, Pruská skupinka strávila procházkou po krásách obce Kořenec, především pak po jeho vyhlášeném golfovém hřišti. Po výborném obědě jsme v 14:00 napochodovali před obecní úřad, kde jsme z rukou starosty přebrali vesnici, na dobu provádění válečných akcí v obci a jejím blízkém okolí. Starosta se moc nebránil, co měl také dělat, když měl úřad obklopený tolika ozbrojenými jedinci a my jsme mohli zahájit samotný program. V šest hodin společné armádní celky napochodovaly do místního muzea a na jeho dvoře předvedly komentovanou přehlídku výstroje a výcviku jednotlivých armád.  Po té salvy ze všech zbraní a to včetně kanónu nenechaly nikoho ve vesnici na pochybách, že tento den bude muzejní noc opravdu živá. Na hoře u mlýna si mohli návštěvníci vyzkoušet mletí mouky. Vzniklý produkt jsme okamžitě zrekvírovali. Námitky dětí, jež tento výrobek většinou vyráběly, jsme nebrali v potaz, neboť armáda není přece žádná zaopatřovna  a potraviny se musí zajistit.  Ze získané mouky naše ochotná markytánka vyrobila placky, jež jsme na rozpálené kamenné ploše opékali a posléze i dále distribuovali mezi hladové zájemce.  Co více z dobového výrobního potravinářského procesu ještě předvést už opravdu nevím.

První srážka mezi vojsky se udála v 20:00 na krásném svažitém terénu. Pod mlýnem byli bránicí se vojáci Pruské koalice rozstříleni děly a puškami hrdinné Rakouské armády. Jednotlivé výbuchy dělostřeleckých salv rozrývaly hlínu a nás v obranných postaveních zasypávaly kusy dopadající zeminy. Po té, co se podařilo skvěle umístěným výstřelem z děla rozbít chatrnou barikádu, se zbylí obránci vyřítili ven ze svých pozic, aby se pokusili probít bodákovým útokem.  Marné však bylo jejich snažení a jejich mrtvoly brzy ozdobily bitevní pole.

Druhá srážka proběhla  obráceně. Tentokrát Rakušané byli ti, jež se bránili a my se snažili dobýt jejich pevné pozice. Postup dvou uskupení byl sice efektní a pruské jehlovky zasypávaly řady Rakušanů přívalem olova, ale materiální převaha stála na straně obránců. Když nám nad hlavou vybouchla další raketová střela, stáhli jsme se do výchozí pozice a sporadicky odstřelovali rakouskou stranu.  Naštěstí vývoj na jiné straně bojiště donutil rakouské pěší jednotky se stáhnout. Na krytí ústupu zanechali v pozicích dělo, o jehož dobití jsme svedli krvavý a posléze vítězný boj. Vzhledem k tomu, že celá druhá bitva probíhala za tmy prosvětlené jen zdálky vrhaným světlem z okolních lamp, vypadala bitva s pohybujícími se nezřetelnými postavami a oslepujícími záblesky výstřelů opravdu démonicky a diváci nešetřili chválou.

Po druhé bitvě pak už stačilo počkat do magické půlnoční hodiny a na přelomu nového a starého dne v plné vojenské parádě předat vesnici opět jejím obyvatelům a jejich zákonnému zástupci-panu starostovi.  Po té oficiální program akce 6. Muzejní noci na Kořenci skončil a vojáci se vrhli do víru zábavy. Závěrem bychom chtěli za pořádající klub 7. Rota z.s. poděkovat všem účastníkům za jejich nasazení a doufat v další akce, jež bychom rádi v této pohostinné obci rádi uspořádali. Tak doufám, že zas někdy na Kořenci na shledanou.

Fritz

Přejít nahoru