Domů » Články » Nad Odrou se blýská pušky divo hřmějí

Nad Odrou se blýská pušky divo hřmějí

Parafrází na hymnu našich východních sousedů jsem se pokusil uvést krátký článek o našich letošních střelbách. Jak se již stává tradicí potkali jsme se, my vojáci 7. roty, opět v městě Odry, abychom zahájili nový rok výcvikem ve zbrani a zároveň se procvičili i ve střelbě z našich křesadlových mazlíků. Oproti minulému ročníku jsme se do Oder dostavili již v pátek a tak byl dostatek času na organizaci tábora, vystrojení nováčků, seřízení zbraní a podobně. Naše útulné tábořiště jež nám zajistil člen známý v celé naší drahé vlasti pod přezdívkou Siba bylo minulého roku navštíveno nenechavými poberty. A protože naše ostražitá policie má úkolů nad hlavu a nemůže hlídat každého občana jež jede tábořit, museli jsme postavit hlídky. Ještě že jednotka má dostatek nových mladých jedinců jimž večerní a brzko ranní bdění nečiní problémy. A tak jsme tentokrát kromě trochu toho sádla ze zimy nepřišli v Odrách o nic.

Vrcholem našeho výletu byly, jak už jsem se zmínil, ostré střelby z křesadlových zbraní. Díky muniční továrně o jednom zaměstnanci – panu Matyáši Jiřím, byla jednotka zásobena střelivem ve všech exotických rážích které jsou u nás přítomny. Nic nebránilo tomu aby se poprvé zablýsklo a tichem Oder se prohnalo hřmění našich zbraní. Ukázalo se, že opakování střelby nese výsledky. Oproti minulému roku se naprosto změnil poměr v zasažených cílech. Mohu zodpovědně prohlásit že na 25 metrů zasahovali bez problému všichni přidělené terče. Pálili jsme z jednoduché řady a nabíjení i střelba byly na dobové ruské povely. Hlína v ochranném valu jenom odletovala a my se blížili k palbě na 50 metrů. Pro tuto vzdálenost jsme si připravili plátnový terč s namalovanými pěti postavami v téměř životní velikosti. Všech 14 střílejících ruských vojáků a jeden nestřílející britský pozorovatel se seřadilo do těsného dvojřadu, ve kterém se obvykle pohybujeme v bitvě. A už zazněl povel nabíjet. Pro vojáky v přední řadě byl pocit, že jim někdo pokládá hlaveň ostře nabité muškety vedle jejich tváře jistě novým a nevšedním zážitkem. Zazněl rozkaz k palbě. Zahřměla salva. Znovu nabít a znovu vystřelit. Potom už se šlo netrpělivě k terčům. Z pěti namalovaných vojáků přežil pouze jediný. Když jsem si představil, že bych na jejich místě stál já, tak mě dost zamrazilo a opět jsem si uvědomil jak nesmyslně předvádíme ukázky na bojištích celé Evropy. Co salv musí padnout, aby se k zemi skácel jediný voják a to nemluvím o nesmrtelných jednotkách nebo organizátorech jež si padající vojáky ani nepřejí, protože by jim narušovali krásné tvary a manévry a ještě se ohání takzvanou dobovostí.

Závěrečná střelecká soutěž opět prokázala že se jednotka ve střelbě ostrou municí oproti loňsku značně vylepšila. 90 procent střel zasáhlo cíl a valná většina byla v poloměru do 15 cm. To na vzdálenost 25 metrů. Vítěz soutěže Jiří Matyáš vyhrál zásahem za nějž by se nemusel stydět ani Vilém Tell. Zasáhnout cíl ve velikosti pětikoruny, to už chce opravdu řádnou střeleckou dovednost.

Po vydařených střelbách následoval také již tradiční výcvik boje tesákem. Tento netradiční bojový prvek, jež slavil minulý rok velké úspěchy, se ukázal opět jako velmi atraktivní a naše vojáky tato činnost více než bavila. Kromě jednoho bodného zranění způsobeného během tréninku se nikomu nic vážného nestalo a my mohli zakončit zdařilý den pochodem do Oder za doprovodu našich tří bubeníků. Ti celý den pilně cvičili, aby jejich výkony na bojišti byly opravdu k nepřeslechnutí. Po pochodu následoval zasloužený odpočinek a s přicházejícím večerem i příjemné posezení u hořícího krbu. Ráno jsme zabalili stany a spokojeni z odvedené práce jsme opouštěli Odry. Takže za rok opět na shledanou.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien