Vaše Blahorodí, poníženě Vás prosím o přečtení mé výpovědi, kde chci uvést na pravou míru pomluvy, které se o naší průzkumné jednotce šíří v sedmé rotě a jichž já nemohu dále snášeti! Obzvláště jistý Ivan Ivanovič zvaný Dub, voják mizerný, piják však zdatný, nevynechá žádnou příležitost, by nevyprávěl ostatním vojínům svojí, podotýkám zcela smyšlenou, verzi celého incidentu! Bohužel, z nějakého mě neznámého důvodu je tento mizera v rotě oblíbený a sluchu mu prý dopřávají i poddůstojníci! Proto jsem se odvážil sepsati toho hlášení, boť jsem dobrý křesťan a nedokáži již déle snášet nepravostí!
Jak jistě víte, Ivan Ivanovič, pokrytec a smilník, zběhl z kněžských studií dva měsíce před vysvěcením a nechal se naverbovat k Apšeronskému pluku. Ujišťuji vás, že nenávidím klepy a jejich šíření považuji za smrtelný hřích, leč musím bohužel vyznati, že Ivan Ivanovič opravdu zbavil počestnosti jednu z ctnostných panen z jistého mocného bojarského rodu, a na vojnu se dal, aby unikl pomstě a jisté smrti. Zde klepy nikterak nepřehání, neboť jsem na tom večírku byl také, jakožto budoucí kněz jsem dohlížel na mravnost. A pokoušel jsem se umravňovati i svého bratra ve studiu, Ivana Ivanoviče, leč marně! A právě kvůli hříchům toho neznaboha jsem byl ze studií vyhozen i já!
Ale abych se dostal k jádru věci. Ivan Ivanovič, jakožto téměř vystudovaný kněz, umí čísti i psáti, a to dokonce v jazyce latinském, německém, francouzském a španělském! Což jsou dovednosti pro dobrého vojáka Jeho Vznešenosti Cara Alexandra naprosto zbytečné, ba dokonce nebezpečné! Díky svému nepatřičnému vzdělání začal mezi Vašimi vojáky šířit historku o jakémsi Donu Quijote de la Mancha, španělském rytíři ze starého románu, pomatenci, který bojoval s větrnými mlýny. A to samé se prý stalo naší průzkumné jednotce na Moravě! Jaká troufalost!
Vaše blahorodí, ten román jsem četl také a mohu vás na svoji čest ujistit, že věci se odehrály naprosto jinak! Podobnost mezi tím hloupým románem a incidentem, jenž potkal naší předsunutou jednotku onu červnovou sobotu se totiž liší úplně ve všem.
Ivan Ivanovič vypráví v kasárnách vojákům, že naše jednotka dostala rozkaz provést v utajení průzkum oblasti zvané Haná a pak se nepozorována vrátit zpátky k rotě. Ale prý, jak ten neznaboh tvrdí, bylo velké vedro, sluníčko svítilo, a morálka naší jednotky klesala. Navíc jsme se údajně setkávali s přátelskými lidmi, kteří nás nezištně hostili slaninou, špekem a kořalkou. Což je lež, neboť ti dobří lidé nás hostili i vínem a chlebem! No a podle vyprávění Ivana Ivanoviče se prý všichni v naší rotě opili u nějakého sedláka, jak zákon káže a pak jsme se zvedli a vyrazili na další marš. Oba naši velitelé, Fritz i Honzík, se prý opili tak, že nedokázali stát, aniž by je z každé strany podpírali dva chlapi. To je naprostá lež! Já osobně podpíral Honzíka a pomoc nikoho druhého jsem nepotřeboval!
Ivan Ivanovič také vojákům s oblibou vypráví, že jsme na mol opilí vyrazili na nedaleké návrší ke starému větrnému mlýnu. A že když jsme ten mlýn uviděli, naši údajně opilí velitelé prý rozkázali na tu pekelnou obludu zaútočit. Přesně jako ten románový rytíř Don Quijote. Jako vrchol celého toho znevažování pak vykládá, že ten větrný mlýn naši palbu opětoval!
Zde musím zasáhnout a uvésti věci na pravou míru. Ano, je pravda, že nás moravští sedláci pohostili. Tvářili se přátelsky, a přitom se nás snažili rychle opít silnou samohonkou, co smrděla po jakémsi ovoci. Asi abychom neměli choutky na jejich ženy s kníry. Ale naši moudří velitelé lest prohlédli, sedláky přikázali ztlouci a pak jsme vyrazili spořádaně v šiku plnit další úkoly.
Vaše Blahorodí jistě ihned poznalo, že střelná zranění, která utržilo několik našich chrabrých vojáků, nezpůsobil mlýn. Ve skutečnosti se stalo toto. Když jsme byli hotovi s dobrými mužiky v Rymicích a táhli na sever, objevil se na kopci větrný mlýn. A našeho moudrého velitele Fritze napadlo, že bychom v něm možná mohli najít nějakou mouku. V mlýnech vždycky něco zůstane. Za lubem, na podlaze, na skluzech, a tak různě. A statečný ruský voják rozhodně nepohrdne plackou z mouky smíchané s hlínou a slámou, když je čím ji spláchnout.
Jenže stejný nápad dostala i průzkumná jednotka vojáků toho ďábla Napoleona! Vůbec jsme netušili, že se v kraji moravském potulují také! A byli to právě Francouzi a ne mlýn, co po nás začal střílet!
Po počátečním zmatku v našich řadách, který vyvolali někteří duchem prostší vojáci, jako třeba šedivý a skoro bezzubý Vladimír zvaný Mates, kterému zbývá v hubě toliko jen jedna stolička na ukousnutí patrony, co začal křičet, že po nás střílí sám Satanáš, jsme se sešikovali a palbu opětovali. Na Vladimírovu obranu musím však říct, že když poznal svůj omyl, tak si stoupl do první řady a jako první vedl první útok na šavle.
Nicméně dobýt mlýn se nám nepodařilo ani po několika vlnách steče. Ač na naší straně byla početní převaha, tak žabožrouti měli zase výhodu opevněného a vyvýšeného místa. Ale vědomi si našeho hlavního úkolu, a sice podat Vašemu Blahorodí zprávu o situaci na Moravě, usoudili naši velitelé, že není nutné Francouze pobít. Stačí když je vyslechneme. Situaci ulehčilo i to, že žabožrouti měli vodu, která nám v tom horku došla už dopoledne, a mouku na placky, zatímco my měli kořalku, kterou nás podarovali ti dobří lidé ze statku po našem výprasku. Prostě, obě jednotky měli žízeň, i když každá jinou.
A tak se naši moudří velitelé domluvili na příměří a výměně proviantu. Nakonec jsme s Francouzi dokonce přenocovali u samohonky, samozřejmě proto, abychom z nich vytáhli ještě nějaké novinky.
Zde musím upozornit na obětavost některých vojínů našeho báťušky Cara a jistě pochopíte, proč se zdržím konkrétních jmen. Je vám jistě známo, že Francouzi jsou velicí sodomité. A protože pálenky bylo hodně, přišly na ně uprostřed noci nekřesťanské choutky. Ale naši stateční vojáci drželi, se zatnutými zuby nastavili prdele, jen aby z těch neznabohů získali co nejvíce informací! To si zaslouží opravdový respekt, a ne posměšky, které šíří po kvartýrech Ivan Ivanovič!
Vaše Blahorodí! Děkuji, že jste přečetl můj raport až do konce jsem si díky tomu jist, že reputace naší jednotky zůstane po pochopení všech náročných souvislostí nedotčena a že naopak oceníte statečnost a obětavost Vašich mužů!
S úctou a na kolenou, Pavel Jefimovič
