Stručná historie

V období napoleonských válek vládl v Bavorsku kurfiřt vévoda Maxmilián Josef. V době jeho nástupu k moci v roce 1799 byla bavorská armáda slabá a ve velmi špatném stavu. Maxmilián Josef však prosadil její profesionalizaci a zavedl řadu organizačních i technických opatření převzatých z moderních, často francouzských vzorů. Od roku 1805, po napadení Rakouskem, bojovalo Bavorsko po boku Napoleona, za což si vysloužilo v roce 1806 povýšení z dosavadního kurfiřství na království.  Jako největší stát Rýnské konfederace poskytovalo nejsilnější kontingent s 30 000 vojáky, který se postupně propracoval na jeden z nejschopnějších a nejsamostatnějších útvarů Napoleonovy „Grande Armée“. Společně s Francií bojovalo Bavorsko prakticky ve všech taženích až do roku 1813, kdy přešlo na stranu spojenců. Včasnou a důstojnou změnou stran zůstalo Bavorsko po napoleonských válkách větší a silnější než kdykoli dříve.

Uniforma

Od roku 1799 se stal typickým znakem bavorské řadové pěchoty chrpově modrý frak s klopami, límcem a manžetami v barvách rozlišujících jednotlivé pluky. Pro 3. pěší pluk byla stanovena barva vyložení červená s bílím lemem a knoflíky ze žlutého kovu. Dále byl voják oblečen do krátké vesty, kalhot pod kolena a černých krátkých kamaší. Běžnou obuví byly černé nízké kožené střevíce spínané mosaznou sponou. Dalším výrazným rozpoznávacím znakem bavorské armády (nejen řadové pěchoty) byla jedinečná vysoká kožená přilba s širokým kožešinovým hřebenem, takzvanou housenkou. Odtud také její německý název „Raupenhelm“, čili „Housenková helma“. Byla zdobena mosaznými doplňky, vpředu se štítkem s monogramem krále „MJK“. Granátníci nosili na přilbě krátký červený chochol a „ostrostřelci“ zelený. K uniformě patřil šedý zimní kabát, který se nosil do roku 1808 stočen do bandalíru přes pravé rameno, později se přivazoval k torně na zádech. Za nepříznivého počasí a v zimních měsících nosili muži hnědé melírované rukavice s prsty, nebo často také modré palčáky. V táboře a na práci muži nosili převlečníkové kalhoty „Arbeitshosen“ a táborovou čepici „Lagermütze“ nebo „Holzmütze“. V roce 1814 všechny pluky dostaly stejné fraky s červeným vyložením a jediným rozlišovacím znakem byla čísla vyražená na knoflících.

Výstroj

Vojáci používali muškety bavorské výroby vzor 1801 a 1804, nicméně pro jejich nedostatečnou produkci, byli později hojně vyzbrojeni ukořistěnými rakouskými zbraněmi. Nezbytnou součástí muškety byl bodák – bajonet. Jako poboční zbraň měli krátký tesák vzor 1794 nošený v závěsu na opasku, později byl zaveden nový model 1808, který se již nosil v šikmém závěsníku přes pravé rameno. Přes téže rameno se nosila i torna z telecí kůže, v níž muži měli své osobní předměty, náhradní prádlo apod. Tato torna byla taktéž v roce 1808 nahrazena „aktovkou“ nošenou na popruzích na zádech ze stejného materiálu. Přes levé rameno se nosila černá kožená patrontaška na bílém řemeni obsahující dle předpisu až 50 papírových patron. Součást výstroje byla také polní lahev ze zinkovaného plechu a plátěný chlebník. Každí dva muži sdíleli malý hrnec na vaření a každých 15 mužů sdílelo velký kotel, v jehož nošení se střídali.

Důstojníci

V roce 1805 vystřídala Rupenhelm dosavadní dvourohý klobouk. Měla však větší „housenku“ z medvědí kůže. Frak byl podobný jako u mužstva jen v lepším provedení, s pozlacenými knoflíky a delšími šosy. Na límci bylo zavedeno specifické značení hodností. Frak mohl být nahrazen jednořadým převlečníkem. Kolem pasu do roku 1812 nosili šerpu ze stříbrného hedvábí protkávanou čtyřmi světle modrými pruhy. Později byla šerpa nahrazena pozlaceným půlměsícovým nákrčníkem. Jako osobní zbraň meč na černém závěsníku.

Poddůstojníci

Na kabátech nebyly žádné hodnostní znaky. Odznakem byla poddůstojnická hůl a zvláštní poddůstojnická šavle se zápěstníkem a střapcem ze směsi bílé a modré vlny. K tomu bílé rukavice s prsty. Vrchní seržant „Feldwebel“ měl na zápěstníku střapec ze stříbrného a modrého hedvábí a hřeben na helmě jako důstojníci.