Historie

Během válek vedených Fridrichem Velikým byla jeho největší oporou právě pěchota. Za to se zasloužil zejména jeho otec, Fridrich Vilém I., který své armádě věnoval mimořádnou pozornost a péči. Ostatně sám Fridrich Vilém, který nežil zrovna asketický život, se nechal slyšet: “I ta nejkrásnější dívka či žena na světě mi může být lhostejná, ale vojsko, to je má slabost!“ Fridrich Veliký tak zdědil armádu ve stavu blízkém dokonalosti. Je důkazem o jeho odhodlání, že navzdory válkám, které téměř zničily, jak pruský stát, tak jeho armádu, byl král schopen udržet si vysoko nastavené stavy vojsk. Kvalita jednotek však přece jen mírně poklesla, jak ztráty způsobené válečnými taženími nahrazovali méně vycvičení muži.Je pozoruhodné, že pruský stát si mohl dovolitdržet tak velkou armádu. Když na trůn nastoupil Fridrich Veliký, čítala asi    83 000 mužů, nicméně toto číslo dalece zaostávalo za počtem mužů, kteří narukovali do pruské armády během Fridrichových válečných kampaní. Na konci jeho vlády to bylo asi 190 000 mužů, z celkového počtu méně než pěti milionů obyvatel, a to včetně dobitých území. Ztráty, které Fridrichova armáda utrpěla, zejména během sedmileté války, by byly pro mnohé jiné státy pravděpodobně zcela nepřekonatelné. V roce 1756 sestávalo jeho vojsko asi z 89 000 mužů pěchoty, 32 000 mužů kavalérie a 20 000 mužů posádkových jednotek. Počet obětí během války činil asi 180 000 mužů, což jinými slovy znamená, že po započtení zraněných, dezertérů a vězňů, byla armáda hned několikrát obměněna. Ztráty některých pluků byly obrovské, například v Torgau přišel 8. Regiment přibližně o 1 000 mužů z celkového počtu 1300 mužů. To, že král mohl i přes takové množství obětí vítězit, je dokladem o jeho mimořádném odhodlání a vysoké disciplíně jeho armády. Také to však svědčí o tom, že životy jednotlivých vojáků, kteří realizovali jeho zahraniční politiku v první linii, pro něj neměli vysokou cenu.To, že Fridrich dokázal udržet armádu takové síly, aniž by oslabil vrstvu dělníků a následně tak zničil ekonomiku země, bylo zabezpečeno hlavně funkčním systémem náboru. Pruští rodilí rekruti byli získáváni hlavně odvodem, založeným na systému „kantonů“ zavedeného již Fridrichem Vilémem. Každý pluk měl stanovené posádkové město a nabíral své rekruty převážně z okolního území, takže pluky měly do určité míry regionální identitu. Podle lokalit ostatně král často i posuzoval kvalitu vojáků, takže se například netajil tím, že Brandenburg a Pomořansko poskytly ty nejlepší rekruty, a naopak Berlín ty nejhorší. Existovaly i výjimky z branné povinnosti, a to jak dle povolání (nejcennější členové společnosti byli osvobozeni od služby) a podle oblasti (některé celé lokality byly osvobozeny), ale jinak byli službou povinní všichni muži, i když záměrem bylo přijmout jen ty nejlepší a nejvhodnější.Délka služby nebyla nijak omezena. Muži zůstali v uniformě, dokud jim zranění nebo věk nezabránil v další službě. Ačkoli muži se museli dostavit k pluku na jarní, letní revizi a manévry, po zbytek roku mohli zůstat doma a vykonávat své civilní povolání, takže ve skutečnosti sloužili v armádě jen méně jak dva měsíce v roce. Tímto způsobem armáda zůstala vycvičena, aniž by významně ovlivnila státní ekonomiku. Dokonce i přímo u pluku mohli muži provozovat vlastní obchody za předpokladu, že byli přítomni na nezbytných cvičeních a přehlídkách.

Zajimavosti

• již při nástupu Friedricha na trůn byla armáda ve skvělém stavu čítala asi 83 tis. mužů, na konci jeho vlády už dokonce 190 tis. mužů dlouho byla nejlépe vycvičena a vyzbrojena, teprve v průběhu sedmileté války se jí
  začala rovnat armáda rakouská, později ji dokonce v některých aspektech předběhla
• po sedmileté válce Fridrich „usnul na vavřínech“, neprovedl žádné modernizační kroky v technice ani taktice a ke konci jeho vlády už pruská armáda vysloveně zaostávala za rakouskou, která od šedesátých let realizovala řadu reforem a inovací
• rodilí rekruti byli získáváni hlavně odvodem, založeným na systému „kantonů“ zavedeného již Fridrichem Vilémem
•  každý pluk měl stanovené posádkové město a nabíral své rekruty převážně z okolního území, takže pluky měly do určité míry regionální identitu
• mnozí vojáci se tak znali, byli příbuzní a v boji se o sebe lépe starali kantonální systém také podporoval zdravou rivalitu a soutěživost mezi regimenty
• délka služby nebyla nijak omezena (někde se uvádí 20tiletá), muži zůstali v uniformě, dokud jim zranění nebo věk nezabránil v další službě v míru byli po dokončení dvouletého základního výcviku muži propuštěni domů ke
  svým civilním povoláním jako rezervisté, a ke svému pluku se vraceli pouze na dva až tři měsíčně ročně, kdy prováděli manévry a doplňovací výcvik za války byli vojáci v aktivní službě po celou dobu jejího trvání
• díky povinné školní docházce (od roku 1717) byla již ve čtyřicátých letech většina vojáků gramotná, což u jiných armád zdaleka nebylo běžné
•  velká část (až třetina) armády byla složena z cizinců, náboráři byli vysíláni po celé Evropě, často nabírali muže i lží a podvodem
•  pokus převzít válečné zajatce do armády se neosvědčil, většina brzy dezertovala dezerce byla obecně velký problém ve všech armádách
• prosazování disciplíny doprovázela drastická opatření, fyzické bití poddůstojníky, cejchování, běh uličkou (při němž trestaný nezřídka zemřel) či poprava
• pruské vojsko nikdy netrpělo nouzí, o vojáky bylo velice dobře pečováno jak v otázceproviantu, tak zdravotní péče
• na jeden den dostával voják jeden kilogram chleba a jednou týdně velkou porcihovězího masa
• ve válce o bavorské dědictví už skvělá péče o vojáka byla minulostí, armáda byla
  špatně zásobená, muži podvyživení, výbava nedostatečná, zdravotní péče minimální