Stručná historie

Po porážce napoleonské Francie se stalo Rakouské císařství přední mocností střední Evropy zachovalo si pozici vůdčího státu německojazyčného prostoru, sdruženého v Německém spolku, který nahradil Svatou říši římskou národa německého, zaniklou v době napoleonských válek. Toto postavení se však postupně dostávalo do střetu s ambicemi Pruského království. Po nástupu krále Viléma I. a kancléře Bismarcka k moci, stanulo právě Prusko. Cílem Italského království zase bylo získat na Rakousku Benátsko a dokončit tak sjednocení Apeninského poloostrova v rámci Itálie. Jelikož Rakousko bylo nuceno bojovat na dvou frontách, byly rakouské ozbrojené síly rozděleny pro tuto válku do dvou samostatných armád. Prusku měla čelit Severní armáda (240 000 mužů) pod velením Ludwiga von Benedek. Proti Itálii stanula Jižní armáda v čele s arcivévodou Albrechtem (110 000 mužů).

Záminkou pro válečné řešení se staly neshody ve správě Šlesvicka a Holštýnska.  K oficiálnímu vyhlášení války došlo 20. června 1866, kdy předala italská strana poselství o vypovězení války Rakousku. 

Válka proběhla poměrně rychle během sedmi týdnů léta 1866. V rozmezí 23. června až 15. července 1866 došlo na severním bojišti k řadě větších či menších střetů na českém a moravském území (u Chrastavy, Dlouhého Mostu, Kuřívod, Svijan-Podolí, Náchoda, Trutnova, Mnichova Hradiště, České Skalice, Svinišťan, Dvora Králové nad Labem, Jičína, Hradce Králové, Tovačova a Dubu nad Moravou), které z většiny dopadly pro rakousko-saské vojsko neúspěšně. Proto na konci července 1866 došlo k uzavření příměří v Mikulově a válka byla ukončena 23. srpna 1866 mírem, uzavřeným v Praze.

Uniforma

Prusové se účastnili celého polního tažení v přilbách (piklhaubnách) posledního modelu z roku 1860 s garniturou ve žlutém nebo bílém kovu s emblémy orlic, které byly odlišné pro řadové pluky, dragouny i gardu (ta měla navíc gardové řádové hvězdy, u gardových kyrysníků bez orlic). Kromě dělostřelectva a ženijních jednotek - dělostřelci nosili kulové zakončení především kvůli bezpečnosti při obsluze děl - byl pro přilby typický temenní hrot. Kyrysníci měli přilby kovové, stejně jako dvojitý kyrys - v bílém nebo žlutém kovu (u gardy). Huláni dostali čapky s barevným dýnkem a orlicí, v poli s ochranným krytem, husaři kožešinový kalpak (u gardy nižší) s barevným sáčkem, podobně jako jejich nepřátelské rakouské protějšky. Myslivci nosili čáky, štábní důstojníci, lékaři a úředníci včetně služeb užívali v poli lehké čepice s barevnými okolky s kokardami.

Zbrojní kabát pruské armády s jednou řadou sedmi knoflíků byl pro převážnou část ozbrojených složek tmavomodrý, s límcovými patkami v barvě vyložení (ty byly ozačovány jako paroli; v pruské armádě je neměli jen husaři a huláni) a manžetami ve stejné barvě. Nárameníky s čísly pluků a tzv. braniborské manžetové patky měly odlišné barvy případně lemy podle armádních sborů. Vyložení dělostřelectva a technických jednotek bylo černé s červenými lemy, u dělostřelců byly knoflíky žluté. Myslivecký kabát byl zelený, dragounský světlemodrý (chrpově). V celé armádě byly zavedeny černošedé kalhoty, zasouvané u pěších útvarů do holínek, u jízdy s koženým podšitím. Na pochodu a v bitvě byl plášť černošedé barvy nošen jako bandalír, řemení bylo bílé, pouze u fyzilírů a myslivců bylo černé. Důstojníci měli ve službě dracounovou šerpu a poprvé v tomto tažení místo epolet dracounové nárameníky, u vyšších hodností splétané. Bílý kolet kyrysníků měl vyložení v barvě pluku, límec, přední zapínání lištou a manžety s prýmem s barevnými průsvity. Na kabátě dragounů byly manžety v barvě kabátu, pouze s barevnými lemy. Husarské atily zůstaly podle pluků různobarevné, tvar šňůr (kapkovitého zakončení) byl stejný jako u Rakušanů. Tmavomodré pruské hulánky měly našité hrotité výložky, lemy na švech a límcovou patku a byly v poli bez barevného reversu, šerpa byla rovněž v kombinaci barvy kabátu a vyložení. Epolety nosilo i mužstvo. Praporek kopí byl v černobílé barvě, u poddůstojníků bílý s pruskou orlicí. Na rozdíl od svých rakouských soupeřů byla pruská jízda vybavena i v poli barevnými čabrakami.

Výstroj

Pruští vojáci byli  vyzbrojeni moderními zezadu nabíjenými puškami které se dle svého systému zápalu náboje jmenovali jehlovky. Oproti předchozím perkusním puškám dokázal voják mnohem rychleji střílet a nabíjet v leže. I přes horší dostřel tato zbraň jasně ukázala další vývoj ve vojenské výzbroji. I přes to, že tato zbraň byla hromadně nasazena nedostala se ke všem jednotkám. U jednotek landvéru byly nasazeny starší perkusní zbraně. Tento typ nosíme i mi.