Stručná historie

Carské Rusko bylo jedním z nejvýznamnějších „hráčů“ Napoleonských válek a účastnilo se většiny známých kampaní. Jelikož šlo o zemi s obrovskou rozlohou, disponovalo téměř neomezenými lidskými zdroji. V době nástupu k moci vládl Alexandr I. Ruský téměř 43 milionům obyvatel, z čehož více než polovina mužů byli nevolníci, z nichž se v drtivé většině rekrutovali vojáci. Během období Napoleonských válek vedlo rusko něklik jednotlivích kampaní které až do roku 1812 končili porážkou ruských armád. Přesto se ruskému Carovi dařilo vyjít z jednotlivých porážek bez větších uzemních strát. Díky tomu pak v tažení roku 1812 a následujících mohlo rusko postavit nejsilněnší armádu té doby. Tato armáda nakonec porazila Francouzké cisařství a obsadila Paříž.

Jednotlivá tažení

1798 Válka druhé koalice

1805 Válka třetí koalice

1806-1807 Válka čtvrté  koalice

1812 Vlastenecká válka

1812-1813 Válka šesté koalice

Armáda

Odvody vojáků se prováděly dle potřeby a doba služby do roku 1805 byla neomezená, později trvala 25 let, bez dovolenek. Vzhledem ke složení byla armáda prakticky negramotná a voják tak neměl žádný způsob, jak se svou rodinou udržet kontakt. Jeho rodinou se tak stávala jednotka, v níž se utvářela i výrobní družstva „artěl“, která své výrobky prodávala a za utržené peníze kupovala lepší stravu či nádobí. Příděly a vybavenost vojáků byly mimořádně nízké a špatné kvality, nicméně mužům, kteří převážně pocházeli z velmi nuzných poměrů, se životní úroveň vstupem do armády vlastně zvýšila a vážili si jí. Teoreticky měli nárok na jídlo, ošacení a dokonce peníze, realita se různila dle doby a místa jejich nasazení. Ruský voják tak byl, díky průpravě tvrdým životem, velmi houževnatý, oddaný a silný. Armáda během období 1801-1815 procházela velmi překotným vývojem organizace, výzbroje i výstroje, a tak se často stávalo, že co již platilo v jedné jednotce ještě neplatilo v jiné.

Uniforma

Totéž tempo změn se promítlo i do vzhledu uniforem. Formálně zavedené změny se ale do reálného života jednotek dostávaly s mnohaměsíčním, někdy i několikaletým, zpožděním. To zapříčinilo, že na bojištích bylo možno vidět i několik variant vystrojení současně. Základem však byl vypasovaný tmavě zelený kabát s límcem a manžetami v barvě inspekce a nárameníky v barvě pluku, s přeloženými šosy s červenou podšívkou, dvě řady šesti knoflíků obvykle barvy mosazi, vysoký límec s otevřeným střihem. Zelená barva kabátu zůstala, nicméně barva límce, manžet a nárameníků se během doby několikrát změnila. Krk kryl černý nákrčník. Bílé kalhoty, vysoké kožené holiny nebo nízké boty doplněné o bílé či černé kamaše. Řadou změn prošla i pokrývka hlavy. Od dvourohých klobouků, přes granátnické mitry, válcovitá čáka až po nižší klenutý šňůrami a vysokým chocholem zdobený kivěr. Místo kabátu nosili vojáci často a rádi zimní plášť, nebo též velký kabát „šiněl“ s jednořadým zapínáním z hnědošedé látky různých odstínů s nárameníky a límcem v barvě jako na kabátu. Dle předpisu měli šiněl nosit sedm měsíců v roce (od 1. října do 1. května), ale běžně jej nosili i v létě. Do tábora a na práci nosili dlouhou látkovou čepici s okolkem v barvě inspekce. V roce 1811 nahradila tento starý model plochá polní čapka „furažka“, která byla pro Apšeronský pluk doplněna koženým kšiltem. Toto praktické vylepšení v jiných plucích měli zpravidla jen důstojníci. 

Výstroj a  výzbroj

Hlavní zbraní byla mušketa „pěchotnoje ružje 1798“, která byla později nahrazována vzorem 1808. Při potřebě obrovského množství zbraní se však v ruské armádě běžně užívalo různých kořistních či spojenci dodávaných mušket. Součástí zbraně byl nezbytný bodák – bajonet. Poboční zbraň byla krátká pěchotní šavle „tesak obrazca 1807“ nošena na bílém opasku. V roce 1807 se začala nosit na šikmém závěsníku. Kromě zbraní nesli pěšáci i další nástroje, druhá řada každé roty nesla 20 seker, 10 lopat, 5 krumpáčů a motyk. Přes levé rameno nesli vojáci černou koženou patrontašku zdobenou mosaznou puklicí, později odznakem granátu. Přes stejné rameno se nosil zimní kabát stočený do bandalíru. Přes pravé rameno nesli „válec“, černé kožené zavazadlo. Tuto neoblíbenou výstrojní součástku nahradila v roce 1808 podstatně praktičtější aktovka.

Důstojníci

Důstojnické uniformy se podobaly řadovým, kabáty však měly delší šosy, pozlacené knoflíky, nárameníky lemovány zlatě a zlaté prýmky na límci. Do roku 1809 jim zůstal dvourohý klobouk s černozlatou kokardou a černým chocholem, později dostali také čáko. Znak hodnosti byl stříbrný (pro vyšší důstojníky pozlacený) náprsní štítek a kord s pozlacenou rukojetí. Opasek pro zavěšení kordu byl ukryt pod šerpou ze stříbrné tkaniny s černo oranžovými proužky a střapci na koncích.   

Poddůstojníci

Poddůstojníci měli zlaté prýmky na límci a manžetách, na pokrývce hlavy čtvrcený bílo-šedý pompon. Poddůstojníci granátníků měli špičku chocholu čáka bílou se svislým oranžovým pruhem. Nosili světlé rukavice a hůlku zavěšenou na knoflíku na prsou. Halberdu (partyzánu) vyměnili v roce 1809 za mušketu.