Jedna z mnoha zčásti zapomenutých bitev napoleonských válek, jež se odehrály na našem území, je bitva u města Znojma. Bohužel je tato bitva pravidelně zastíněna jinou bitvou na moravském území, a to Slavkovským střetnutím tří císařů. Bitva u Znojma však rozhodně svým rozsahem a nasazenými silami patří do skupiny velkých střetnutí rakouských a francouzských vojsk. Díky nadšencům, jež každoročně pořádají vzpomínkové akce s touto tématikou, se i tato bitva dostává do podvědomí obyvatel naší středoevropské kotliny.
Samotná ukázka je již tradičně rozdělena na dvě samostatné bitvy. Jedna je u brodu přes řeku Dyji a druhá v prostorách Louckého Kláštera. Obě bitvy mají své nezaměnitelné kouzlo a tak jsme při jejich provedení nemohli chybět. Sobotní ráno nás probudilo do krásného slunečného dne. Po ranním nástupu jsme vyrazili pěším přesunem na nedaleké bojiště u již zmíněného brodu. Zde jsme se schovali do stínu stromů a snažili se neuvařit. Díky několikahodinové pauze se mi podařilo došít další čáko na rok 1807, čímž jsem i já přispěl k dalšímu výstrojnímu zdokonalení naší jednotky. Bylo super, že se nám tento rok opět povedlo zvětšit zásobu nositelných součástek na rok 1807 a s nimi dovybavit jednotku. Znovu asi již po sté jsem si pomyslně zoufal nad přestrojovací pestrostí carské armády. Bitvu u brodu jsme zahájili na čele ustupující kolony. Ve spolupráci s Rakouskými myslivci jsme si razantně probíjeli cestu skrz francouzské řady. Díky výborné spolupráci se spojeneckými jednotkami se nám podařilo vytlačit Francouzské jednotky, jež blokovali hlavní ústupovou cestu. Je pravda, že bychom se mohli kochat výsledky naší dobré práce a pokračovat v zajišťování čela kolony, ale protože nebezpečí bylo zažehnáno, vrhli jsme se posílit pravý bok ústupové kolony. Zde jsme odrazili Francouzský útok a razantně jsme se spolu s druhou ruskou kolonou vrhli do protiútoku. Odtud jsme spěchali krýt zadní část naší kolony. Zde jsme poskytli ochranu našim dělům, jež se postupně stahovala k brodu. Využivše krásné terénní vlny jsme počkali skrytě na přicházející Francouze. Pak jsme vystřelili salvu a vrhli se do finálního útoku. Ten se podařilo francouzům zastavit mohutnou salvou, jež pokosila řady našich hrdinných vojáků. Pak už nezbývalo než ustupovat do brodu, kde se jednotky rozdělily na ty hrdiny, kterým chladný vodní tok a trocha toho adrenalinu nevadí, a na ostatní slabochy, jež se vody obávají, a do vodního toku odmítají smočit i pomyslný palec svého urozeného chodidla. Naše jednotka se z valné části připojila k nemnohým hrdinným obráncům vodního toku. Myslím, že jsme nelitovali. Najíždějící jízda, jež se na nás ve vodě hnala, salvy pušek nesené nad vodou, křik vojáků, to vše vytvářelo kulisu nádherné bitvy. Po skončeném boji nezbývalo než v promočených výstrojních proprietách vyrazit zpět do tábořiště. Než jsme došli byla většina z nás už skoro zcela suchá jak na oděvu, tak v hrdle a tak jsme byli velice zklamáni s toho, že stánek s chladivými nápoji všeho druhu, jež nás doposud zásoboval, zůstal na bojišti.
Večeře byla pojata, ostatně jak je již tradicí ve velkém stylu. Snad jenom komentáře našeho hostitele vůči jistým podezřelým živlům v ruských uniformách, jež v minulém roce, zcela neplánovaně snědli dobrou čtvrtinu připraveného rautu ještě před jeho zahájením, nemusely zaznít. Poučili jsme již z chyb těch neznámých pobertů a není na tuto frapantní záležitost snad již třeba upozorňovat širší veřejnost. A tak jsme se do síně s připraveným rautovým pohoštěním dostavili zcela spořádaně a ve vší slušnosti. Jistě k tomu přispělo i mé malé školení o tom jak se u rautu chováme, které potraviny si bereme jako první, které můžeme nechat až na druhé kolo, či jak se nejlépe prodrat k nedostatkovým pochutinám. A tak po zahájení žranice zaváhali jen ti, kterým byla slušná výchova aplikována již od raného mládí, a jež i lahev se svým výběrovým sunarem popíjeli se zdviženým malíčkem. Zbytek našeho kolektivu se choval vzorně, i když je ještě co napravovat. Nebýt mého operativního zásahu neokusili by někteří naši spolubojovníci skoro žádné z podávaných poživatin. Strkaná kolem stolu byla poněkud drsnější, ale jak se říká kdo zaváhá -nežere, a tak jsem neváhal. Snad jenom k řízkům se mé lokty nedokázali probojovat, ale na svou obhajobu musím říci, že tato poživatina zmizela ze stolu s nadsvětelnou rychlostí k čemuž přispěli i jedinci, jež si odnášeli hory řízku v rozmezí pohoří Šumavského. Inu komu čest tomu čest. Po jídle už nic nebránilo noční bitvě.
Jako jediné ruské jednotce, jež se zúčastnila nočního boje, nám připadl úkol chránit nejvyšší patro kláštera. Spodní patra obsadili naši spojenci. Bohužel naší nabídce, že si v klášteře uděláme mezispojeneckou přestřelku, když už tam tento rok nedorazí Francouzi, nabylo vyslyšeno. No nevadí rozestavěni v oknech, kdy hlavní chodbu kláštera ozařoval sem tam mihotající se plamínek z našich luceren, jsme netrpělivě čekali na boj. Celá ukázka byla pojata jako doplnění video-mapingového představení. A musím říci, že snad poprvé za svou kariéru bych se rád podíval na zobrazovanou bitvu. Ale nebyl čas rozjímat. Padl první výstřel. Klášter se začal otřásat výstřely z křesadlových zbraní. Po prvních salvách jsme se dohodli a na hlavní chodbě Louckého Kláštera se rozhořel bratrovražedný boj. Výbuchy střelného prachu v uzavřených prostorách a démonické záblesky vybuchujících náloží oslovili jistě nejedno statečné srdce. Po krátké přestřelce jsme se opět vrátili k svým palpostům a dál kosili řady Francouzů. Než jsme se nadáli byl konec bitvy a pro většinu z nás i akce. Takže závěrem děkuji za krásnou akci na Moravě a za rok doufám opět, po kolena v Dyji.
