Jarní slunce si tento rok do naší české kotliny přichvátlo opravdu brzo. A tak, když nastal čas odjezdu do místa již tradičního střelecko-výcvikového počínání, tj. do Oder, byly i teploty opravdu více jak příznivé. Akci zahájili někteří netrpěliví členové již v pátek v brzkých odpoledních hodinách. Na střelnici se v té době věnovali především zbraním s poněkud novějším rokem narození, než jsou naše křesadlovky. Když jsme se večer nakonec sjeli všichni, řádně jsme to v příjemně vytopeném altánu oslavili.
Sobotní ráno jsme zahájili svižně a už od 10 hodin jsme do terčů pálili salvu za salvou. Tento ročník poctili návštěvou i dva francouzští kolegové, kteří z prováděné činnosti vypadali více jak spokojeně. Čtvrtý ročník střelecké soutěže vyhrál tentokrát Libor Hrdina. Takže já zase nic, no pátý ročník bude jistě můj. Tak jako každý ročník.
Po obědě připraveném našim kuchařem Indiánem jsme se přesunuli na cvičnou louku u tábora, kde se opět prováděl pořadový výcvik. Jak je již v ruské napoleonské armádě běžné, opět se velící zahloubal do moudrých knih a příruček a provedl drobnou změnu pořadové přípravy. Jenom pro zajímavost – za 21 let, po které podnikám v tomto oboru, jsem se pořadovku ruského pěšáka učil nově asi 6x, a to nepočítám průběžné změny. Inu nová doba chce své. Po náročném pořadovém výcviku jsme začali nacvičovat ještě náročnější bitevní mini vystoupení. Toto představení „plné humoru a tance“ nacvičil s naším ochotnickým spolkem Siba. Ukázka boje vojáků s osobními souboji bude v budoucnu jistě patřit k vrcholům každé větší scény. Po řinčení tesáků a bodáků nastoupilo řinčení nádobí a my se přesunuli k večeři. Po ní následoval večer plný zábavy v podání těch nejlepších bavičů naší jednotky.
V neděli ráno jsme bleskově uklidili místo táboření a vyrazili vstříc rodinnému krbu či alespoň ohýnku.
